Naše jarní výprava do Beskyd neunikla našim kamarádům z Ladermonu. A protože nejenom běháním a jízdou na kole je Ladermon živ, byl jsem požádán, zda bych nepřipravil nějakou variantu přechodu i pro členy týmu s jejich lepšími polovičkami.
Start jsme měli vymyšlený z vlakové zastávky v Bocanovicích, bohužel České dráhy a jejich nečekající přípoj to viděli jinak. Naštěstí jsme to operativně vyřešili přeskočením na autobus a tak se start posunul jen o pár stovek metrů. Vzhledem k zářijovému termínu naší výpravy by bylo zdržení docela komplikací – dny se už dost nepříjemně zkracují a hrozil čelovkový příchod. Takhle jsme to stihli krásně, s posledními paprsky sluníčka, dojít na naše první nocoviště – Kamenná chata (neplést s chatou Kamenitý!). Z venčí vypadá moc příjemně, a i ubytování bylo celkem ok. Jinak pokud bych měl příště na výběr, tak bych si znovu vybral chatu Skalka cca o kilometr zpátky, kterou jsme využili při našem jarním přechodu. Gastro zážitek nebyl nic moc, a místo točeného piva, které smrdělo po starých trubkách jsme si nakonec dali pivo z plechu…
Druhý den nás čekal přesun po hraničním hřebeni. Počasí přálo, sluníčko pražilo a my po cestě spásali lány borůvek, které tam evidentně nikdo nesbíral. Potkávali zase jen minimum lidí. Je znát, že to je jedna z odlehlejších částí Beskyd. Na chvilku jsme odpočinuli na Muřinkovém Vrchu, což je moc hezké zákoutí s kapličkou a pokračovali dál. Lidi a rovnou dost velký dav jsme potkali na Bílém Kříži, kde jsme se snažili občerstvit u jediného otevřeného bufetu. Fronta byla veliká, ale žízeň mnohem větší. Takže jsme si dali 2 středně rychlé piva a pomalu vyrazili po hranici k našemu druhému nocovišti, horské chatě s malébným názvem Doroťanka. Tady nelze než doporučit, ubytování super, velmi milá obsluha, co víc si přát 🙂
V neděli nás čekal finiš na Bumbálku. Museli jsme trochu přidat do kroku, protože odjezd autobusu byl neúprosný. Ale zvládli jsme to i občerstvením na moc krásné chatě Kmínek a slušnou časovou rezervou!
