Loni jsme s Marky díky dárku od Ježíška vyrazili na přechod Beskyd. Dost se nám to zalíbilo, a tak jsme si slíbili, že něco podobného vymyslíme i letos. Jako start jsme zvolili Letohrad – z jednoduchého důvodu – dobrá dostupnost vlakem a nikdy jsme tam nebyli. Cíl jsme měli na vlakovém nádraží v Rudě nad Moravou. Podle mě tuhle trasu nikdy nikdo nešel, a počet lidí, které jsme za tři dny potkali, mě v tom dost utvrdil 🙂
Letohrad nás hned po vystoupení z vlaku začal vítat docela intenzivním deštěm. Tuhle skrytou výzvu zajít si do kavárny jsem okamžitě pochopil a využil 🙂 Zapadli jsme do „Tyjátr café“ v místním domě kultury, a můžeme vřele doporučit. Po dvojitým kapučínu a zákusku jsme mohli vyrazit. Letohrad kromě kafe mile překvapil hezkým náměstím, zámkem i zámeckým parkem. Dál jsme vyrazili po žluté směr přehrada Pastviny. Po cestě jsme se zastavili u místní verze Lesního baru a taky leknínového jezírka. V Nekoři byla sympatická hospůdka, nicméně pivo měli jenom flaškový a ještě k tomu Staropramen…
Cesta podél Pastvin byla moc příjemná a na břehu spodní nádrže jsme se na chvilku vyvalili do trávy a odpočívali na sluníčku, bylo to tam moc krásný. Pak už jsme se jen přehoupli přes kopec do Těchonína a po nekonečné lesní asfaltce kolem dělostřelecké tvrze bouda až na Suchý vrch. Do Kramářovy chaty už jsme se dost těšili, nicméně paní recepční naše nadšení díky svému chování dost zchladila… Tady už se asi podruhé neubytuju…
Druhý den, vyrážíme po hřebeni za krásného počasí směr Bukovka. Slíbil jsem Marky dobrý kafe a pivo. Na čepu byla jenom 13°, no čím jiným si taky zpříjemnit sobotní dopoledne 🙂 Posilnění jsme se vydali směr Křížový vrch – pořádné stoupání s rozhlednou na závěr, ale výhled byl moc fajn. Odtud jsme se vydali „Piškot zkratkou“ kolem přírodní rezervace Mokřiny až k prameni Tiché Orlice, kterou jsem se lehce osvěžili. Zbývalo už jen vyškrábat se na Jeřáb a rychle utéct před blížící se bouřkou na Severomoravskou chatu. Tady jsme byli po včerejším zklamání naopak upřímně nadšení. I kvalitní gastrozážitek to byl 🙂
Po vydatné snídani, kterou jsem si fakt užil už nás čekalo jen nějakých 14 km. Seběh do Rudy nad Moravou na vlak. Po cestě se nám otevíraly krásné výhledy na hlavní hřeben Jeseníků. Ještě jsme stihli i zmrzku v místním konzumu a pak už vyzvednout naše robátka u babičky a dědy.
Byl to moc příjemný detox od lidí, krajinou která asi neláká na vysoké kopce, ale o to hezčí to bylo. Uvidíme kam příští rok.
