Trošku ohraná písnička, ale nám se tam prostě líbí. Třeba příští rok proběhne nějaká změna. První část dovolené jsme strávili na opravdové samotě, kdesi v horách. Když nás majitelé po příjezdu navigovali – to musíte skrz les!… Byla to prostě chata v lese, ale výhled byl krásný. Letos jsme chtěli prozkoumat okolí Kamniku. První výlet po cestě do Slovinska byl spáchán v okolí Grazu, kde jsme si vyšlápli na jejich kultovní horu Schöckl. Výšlap to byl krátký, ale poctivý. Na vrcholu jsme si zařádili na bobovce, snědli štrůdl bez pudinkového krému a kochali se výhledy na všechny strany. Rakušáci to umí, takže nás tam čekala spousta zajimavých hřišť pro děti. Závěr proběhl v poklusu k autu, bouřka nám byla v patách.
Ve Slovinsku jsm první výlet zvolili cestou Kamnišské bystrice. Je to oproti korytům na Soči menší, ale o to poklidnější. Přejeli jsme do Kamniku, což je malebné městečko se snad největší zmrzlinou, co naše děti měly. Ale budete se divit, zvládly jí sníst naprosto celou.
Druhý den náš čekal výlet, na který se těšila především maminka – Veliká Planina. A musíme říci, že je to za nás asi nejhezší část Slovinska. Na samotnou planinu jede lanovka, ale dá se to úplně v pohodě zvládnout procházkou od parkoviště. Samotná planina, je opravdu planina s pasteveckými domečky, občas nějaký strom a především spousta krav. Výhledy se nám místy halily do mlhy, ale o to větší radost jsme měli, když se rozpustila. Z krav jsme měli trošku respekt. A když se nám při svačině zjevil za zády veliký býk, rychle jsme utíkali pryč. Asi jsou trošku zmatení z turistů, oslintal nám svačinu a pokojně odešel. Na planině jsou i místa, kde se občerstvit. Podávájí místní speciality a my zvolili prostě nějaký líbivý název. Dostali jsme pohankovou kaši se škvarkama a kyslým mlékom. Ká to jedla nadšeně s tím, že je to mleté maso. Jak jí šmakovalo! Chuťově to bylo dobré, ale zabetonováni jsme byli do večeře.
Třetí den přejezd na druhou stranu k Logarské dolině, je součástí známé panoramatické cesty. Výhled na dolinu je zajímý především při jejím vjezdu. Většina lidí tam jezdí k vodopádu Rinka. My zastavili trošku dál a k vodopádu jsme si došlápli. Cesta je to pěkná, spousta laviček a výhledů.
Čtvrtý den přejezd k móři, děti se už nemohly dočkat. V plánu jsme měli ještě výlet ke Skočjanským jeskyním, které bychom snad jeskyněmi ani nenazvali. Je to veliká, opravdo veliká jáma. Úplně jsme tam viděli výpravu z pána prstenů. A když je trošku více vody musí to být až děsivé. Prý je to největší podzemní kaňon v Evropě. Díra je to fakt velká.
A pak směr Chorvatsko! Počasí nevypadalo úplně nejlépe. I přes studené moře i vítr jsme se do vody odvážili. Měli jsme spoustu mořských potvor. Domácí nám udělali dokonce sépiové rizoto. Projeli jsme se loďkou po řece Cetině a prošli po Omiši. Snědli pár porcí zmrzlin i melounů. Vypili spoustu piva i mojita. A zahráli si nespočet utkání vodního póla a deskových her.
