Letošní dovolenou jsme se rozhodli strávit na Šumavě v romantickém prostředí Kovářova mlýna. Problémy s rezervací se nám narozdíl od Piškota naštěstí vyhnuly, a tak nám v rekreaci nic nebránilo.
Poměrně velký respekt jsme měli z cca 400 km dlouhé cesty spojené s peklem jménem D1. Ta ale proběhla překvapivě hladce, díky preciznímu plánování Markéty. Na první zátah jsme dojeli až do Humpolce, kde jsme prozkoumali školní statek plného kraviček, prasat, koní atd. Joz pak zaujalo především silo, trubky, benzinka a traktor…
Jako 2. zastávku a jsme si nechali poradit Holašovice. Byla to dobrá volba, překvapivě málo lidí, a tak jsme prošli náves, dali zmrzku, zkontrolovali místní Stonehange a fičeli do cíle.
Ubytování můžeme vřele doporučit – k dispozici byly 4 ložnice, velká herna pro děti, společenská místnost s krbem. Navíc byl majitel velmi ochotný a rád dětem ukázal místní zvířectvo (králíky, ovce, koně) + jsme si mohli zachytat pstruhy na jeho rybníce cca 200 m od chalupy (chytli jsme ho*no).
Co se týče výletů tak toho nabízí Šumava fakt hodně, a tak jsme se snažili využít od každého něco.
První výlet byl ryze cyklistický a vedl z Kvildy – Prameny Vltavy – Březník – Modrava – Horská Kvilda – Jezerní slať. Inu většinu míst jsem zatím znal jen jako extrémní hodnoty z předpovědi počasí na ČT1 a byl jsem rád, že už vím jak to tam vypadá 🙂
V neděli nám sice pršelo, ale kousek od chalupy jsme měli parádní hasičské muzeum a byl z toho patřičně nadšený Joz i tatínek. Odpoledne jsme ještě stihli vyběhnout na rozhlednu Javorník.
Na pondělí jsme si nechali turistiku podél řeky Vydry z Antýglu k Čeňkově pile. Joz to zkušeně zvládnul na kole (i s koupací vsuvkou u Klostermanova mostu), Ká to v poklidu kontrolovala z krosny.
V úterý jsme vyzkoušeli poslušnost našich plavčíků a vyrazili do Sušice splout Otavu k Rábí. Mladší část výpravy s maminkami a Lukášem si dali pohodovou cyklistickou etapu do stejného cíle. Původně jsme se chtěli podívat i na hrad, ale vedro bylo dost úmorné a tak jsme zaveleli k ústupu. I díky tomu nás následná bouřka chytla až v autě. Inu oproti jarní chatě jsme se trochu poučili :).
Ve středu jsme jeli na drobný cyklovýlet na Chaloupskou slať z Nových Hutí. Díky převážně rovinatému profilu to Joz ušlapal sám, já pobíhal kolem něj (chvílema to byl slušnej intervalovej trénink) a Ká se vezla v sedačce. V cíli nás čekalo krásné slatiniště (určitě pěknější než Jezerní slať) a taky bezva dětské hřiště na vyblbnutí potomků. Po cestě na chatu jsme se ještě stavili k oboře s jelenama a rysama. No nápad jistě pěkný, škoda jen, že je Rys spíš noční zvíře a přes den chrápe… Jeleny jsme naštěstí viděli z vyhlídkové věže u krmelce.
Na čtvrtek byla v plánu naučné stezka Zlatokopů v údolí Zlatého potoka. I tentokrát byl dost hic, tak přišel únik před slunečními paprsky v lese vhod. Škoda jen, že jsme díky chybě v navigaci dojeli na druhou stranu údolí… Odlovili jsme kešku, prozkoumali pár skalek, štoly, vykoupali se v ledovém potoce a výlet zakončili v bezva pivovaru na náměstí Kašperský Hor.
Protože jsme plánovali na pátek odjezd domů, tak jsme si dojeli na prohlídku sklářské hutě JAP kousek od chalupy, kde si Joz vyfouknul baňku. Pan sklářský mistr byl sice „trochu svůj“ ale exkurze to byla určitě zajímavá. Výlet jsme zakončili na náměstí ve Stachách vydatným obědem. Potomstvo okupovalo střídavě dětské hřiště a pítko s vodou, ze kterého si udělali koupaliště. No a pak už jen noční cesta domů…
Šumava je krásná a určitě jsme tu nebyli naposledy.
