I letos jsme se v létě vydali na pár dní na Ramzovou. Poučeni z předchozích nezdarů jsme si počkali na pěkné počasí a první den si zpříjemnili koupačkou ve Velkých Losinách. Koupačka super, jen když člověk nepřijede úplně na otevíračku, tak je docela dost zásadní problém s parkováním…
Na úterý jsme si naplánovali pohodovou procházku z Petříkova pod Císařskou chatu, kde máme osvědčenou oblast pro sběr borůvek. Po cestě jsme zkontrolovali zříceninu Grafitky, splavnost všech potůčků v údolí a taky našli pár hříbků. Počasí borůvkám evidentně přálo – Ká i Jos se poctivě napásli a my stihli nasbírat i něco do krabičky. Vzhledem k tomu, že jsme měli ohlášenou návštěvu Piškotovic family, tak jsme se začali pomalu trousit z kopečka dolů… mysleli jsme, že to bude ubíhat rychleji, ale potůčky byly potřeba zkontrolovat ještě jednou, tentokrát i s koupačkou 🙂
Ve středu jsme vyrazili na dlouho plánovanou hřebenovku z Šeráku na Červenohorské sedlo. Nahoru jsme si pomohli lanovkou – úvodní převýšení by bylo pro naše juniory přece ještě dost náročné… Po úvodním kafíčku a borůvkovém koláči na chatě na Šeráku jsme vyrazili směr Keprník. Lidí moc nebylo ale borůvek byla všude zase fůra, a tak jsme se trousili opravdu pomalounkým tempem na Keprník, Trojmezí a taky k Vřesové studánce. Jos to ušel poctivě celé a Ká se poponesla až na úplný závěr, kdy jsme měli strach, že nám ujede autobus do Jeseníku. Závěr jsme si ještě zpestřili ostrým sprintem do kopce na vlak zpátky.
Čtvrtek a odjezd domů jsme tentokrát spojili s výletem za hledáním zlata ve Zlatých Horách. Po zaplacení vstupného jsme usoudili, že nám i dětem ušetříme zbytečné trápení a zkrátili prohlídku skanzenu o tu méně záživnou polovinu (výklad o životě horníků) a vydali se rovnou k zlatorudným mlýnům a tavné peci. Prohlídka proběhla celkem rychle a po ní jsme se přesunuli ke kádím s rýžovacími pánvemi. Bohužel pánví bylo málo a zájemců poměrně dost tak jsme si museli chvíli počkat než se i na nás dostalo – odměnou ale byla 1 malá vyrýžovaná zlatěnka 🙂
