Víkend předtím a víkend potom bylo slunečno a krásných 15°C. Na naši návštěvu se chystala zima, větrno a déšť se sněhem. No a po celý víkend byly 3°C, větrno, déšť jen v noci (více viz. níže) a pocitově tak – 5°C. To k začátku.
Vzhledem k předpovědi počasí a vidině naší zimomřivé Ká ploužící se městem – jsme využili tour de prarodiče a vyrazili jsme jen v počtu 3 kusů. Cestou jsme navštívili highligt Bratislavských turistických průvodců a to hrad Devín. Vzhledem k počasí jsme na hradě byli my a průvodci a vzhledem k 1. dubnu už jsme měli o polovinu dražší vstupné než o den dříve. Nicméně zbytky hradu na impozantním místě a ještě s úchvatnějším výhledem za to stály. Morava tu proti Dunaji připadá jako malý potůček. Devín je takový Sv. Kopeček Bratislavy,takže v bytu Marilyn Monroe jsme byli za chvíli. S ubytováním jsme byli spokojeni, jen tam nejezděte, když prší – někam (pravděpodobně i na více míst) tam nerytmicky padají kapky a při předstartovní horečce, když i tak nemůžete usnout – tam taky možná neusnete.
V sobotu jsme volili jako poznávací a vzhledem k velikosti historického centra nám doopravdy jeden den bohatě vystačil. Bratislava asi nebude patřit mezi bohatě turisticky navštěvovaná hlavní města, ale nás mile překvapila. Původně jsme chtěli zvolit turistický vláček, nakonec jsme nachodili 10 km, vyšlápli si na hrad, zdolali pár náměstí (Hviezdoslavovo bylo moc pěkné), kostelů, kochali se výhledy na Dunaj, dali si kafe v příjemné kavárně, prošli se po nábřeží. Pro Joz bude Bratislava spojena především s holuby, kteří se po našem nedělním odjezdu zase mohou houfně vracet do centra. Noční Bratislavu jsme vzdali, dali jednu hru Kartografů a seznamovali s nedělením programem, trasou a možnostmi.
Den D, po probdělé noci, způsobené kapáním deště na nevímco začal brzy, pořádnou snídaní, vystěhováním se z apartmá, kontrolou počasí, které mě mělo pronásledovat na trati – byla kosa jak prase a foukalo snad ze všech stran – ideální závodní podmínky 🙂
Odstartovat se podařilo podle plánu, desítku jsem držel v tempu 4:20/km a všechno bylo růžové, metou půlmaratonu jsem proběhl za 1h 34min. První zádrhel byl právě na 21. kilometru, kdy se celá moje skupina odpojila a finišovala na půlmaraton a já šel do druhého okruhu víceméně sám… Místy, když se opřel vítr, to pak stálo za to 🙁 Kolem 27. km jsem cítil, že už to není optimální, dal si druhej gel a doufal že mě to nakopne – no, nenakoplo… 🙂 Celou dobu jsem si držel slušný náskok na vodiče na 3h 15min, ale začal jsem rychle ztrácet a kolem 31. km kolem mě bohužel prosvištěl i s jeho grupou. Tam mě do lýtek začaly cvrnkat křeče a já tušil, že je vymalováno. Zbytek už byl jen souboj vůle… Nakonec 3:23:40, chtěl jsem víc, ale jsem spokojenej, vítr byl sice na ho*no, ale objektivně za to nemohl, ta poslední desítka musí bohužel vypadat jinak…
