Tak se jmenuje oblast, která se rozkládá na pomezí jižních Čech a jihozápadní Moravy. A přesně sem jsme vyrazili na první letošní dovolenou – přesněji do Valtínova. Je to pro nás trochu z ruky a tak jsme vyrazili už ve středu. Počasí vypadalo nadějně. Cestou jsme měli naplánovanou nějakou zastávku na kterou však ani nepřišlo. Již klasicky nám děti usnuly cca 15 minut před cílem.
Ve čtvrtek jsme zvládli celodenní tůru do prdele. Tedy pardon – na Ďáblovu prdel – jde o skalní útvar, který vypadá… no fakt to vypadá jako prdel :). Odsud jsme pokračovali ke kaskádě rybníků a pak na Jakubovu rozhlednu. To je docela velkej areál a pro děcka ráj se spoustou průlezek, pohádkových postav, průchodem podzemní tajnou chodbou a nevím čím ještě. Dětem se podařilo na místě zdolat jednu zmrzlinu, dospělým 1-2 točené plzně a všem pak samotnou rozhlednu se 189 schodama – super to bylo. Závratné tempo nebylo, ale poctivých 7 km jsme si vyšlápli. Některé děti usínaly cestou zpátky za chůze. Jiné jen pofňukávaly. U obou typů však platilo to, že s příchodem na chatu už o ničem nevěděly. Některé starší kousky (rodičovstvo) však mělo namále a prospalo by po zbytek odpoledne.
Na pátek jsme vybrali oddechový výlet na hrad Landštejn. Z venku krásný fotogenický objekt, který bych přirovnal k Helfštýnu. Překvapivě byl nejvíc nadšenej Jos a i ostatní malí sokolíci si to moc užili. Na hradě sice probíhala rekontrukce, ale přístupný byly v podstatě všechny prostory včetně vyhlídkové věže. Moc pěkný byl i prostor za hradbama. Odtud jsme vyrazili směr M(P)aříž. Jestli vám to nic neříká tak se vůbec nedivím. Je to docela díra ale sídlí tam (pro mě už) docela známá výroba keramiky. Kromě moc pěkné restarurace, kde jsme se příjemně nadlábnuli tu mají i dílnu pro návštěvníky, kde si můžete sami namalovat hrneček/misku/talíř nebojánevímcoještě. Pro rodiče to byla sice zkouška nervů, ale výtvory se moc povedly. Pro ,,kulturní,, zážitek ještě můžeme doporučit malý rohový obchůdek za plotem s různorodou zahradou, který je hned naproti dílny. Zbytek dne jsme pak trávili u chaty.
V sobotu nás čekal výlet do proslulých Slavonic. Kde nás příjemně překvapila vyhlídka z věže. Děti si opět vyšláply poctivé převýšení. Vyhlídka měla ideální výšku oken pro děti, jen rodiče z toho byli poněkud nervózní. Následovala místní architektura a vyrazili jsme směr pevnostní opevnění a pohádková cesta pro děti. Zpětně musíme říci, že jsme raději měli více prozkoumat Slavonice a pohádkovou cestu vynechat. Sama cesta totiž nebyla pro děti (tedy hlavně naše, které tyto řízené činnosti – hoď šišku na cíl, spočítej zvířatka a nakresli mravence atd.) moc nemusí. Ale věříme, že si to své nadšence taky najde. Joz by trávil nejvíce času u samotných bunkrů, které ho zajímali více. Rozporuplné pocity jsme měli také z návstěvy mini ZOO kousek od bunkrů. Samotná minizoo byla míň udržovaná, ale děti mohly vidět domácí zvířata např. křepelky, kozy, osla, prasata, krůty, králiky a další. Tady nás překvapil déšť, tak jsme se schovali do místní restaurace, která u nás také nezanechala plusové body. Ale musíme asi více sledovat recenze, tak nás to totiž po vzoru Piškota 🙂 nic nepřekvapí.
Poslední odjezdový den jsme využili k návštěvě Telče. Moc krásné město, ve kterém bylo téměř vylidněno. Nicméně my si dali náměstí a procházku kolem jednoho z rybníků. Proběhlo závěrečné suvenýrové šílenství, které zkončilo pláčem – vzhledem k tomu, že Joz nebral na vědomí žádnou jinou památku a chtěl asi tu nejdražší KUŠ široko daleko. Neštěstí bylo rychle zapomenuto a házení, lovení a procházka po molech kolem krásného rybníku to napravila. A opět plánovaná zpáteční 3 hodinová cesta se spánkem ratolestí nebyla ustkutečněna. Ká to zalomila přesně 5 minut od domu a u Joz se spánek nekonal ani náznakem.
Kuš!!! 
