Tak a je to tady. Dlouho jsem odolávala, ale nakonec i na mne přišlo. Máme tu první ročník dámské akce s dětma. Každý rok se vydávají tatínci spolu s dětmi na víkendovou akci s dětma. A každý rok (možná i několikrát do roka) se ozve: proč taky někam nevyjedete? Takže je to tu. Tatínci prominou – ale několik rozdílů se najde. Ten nejpodstatnější je hned na začátku. Zatímco na chlapskou akci dostanou tatínci připravené usměvavé a těšící se děti, vzorně zabalené se vším potřebným i nepotřebným a s velmi podrobně rozpracovanou možností stravování. A maminky si pak užívají zasloužený odpočinek . Na dámskou akci mi toto nebylo poskytnuto…:-).
Ve složení 3 matky na 6 dětí ve věku 1-5 let, s převahou ženského pohlaví. Joz to neměl úplně jednoduché. A vydali jsme se doslova na kraj světa – Zálesí u Javorníka. Místo, kde NENÍ žádný signál (ten je až 14 minut autem). Místo, kde není žádná wifi. A místo, kde lišky nechodí ve dvou, ale ve smečce. Nastala obhlídka chaty, co se smí a nesmí, řešení prvních konfliktů. A večer jsme trávily s ginem u krbu.
První den se ukázal další rozdíl a to, že jsme měli opravdu všechno až na jednu maličkost a to mapu okolí. Mobilní a internetové připojení chybělo, tak jsme zvolili úspornou variantu a to obhlídku okolí. Nasadili jsme závratné tempo spojené s klasickým průběhem: pozorování slimáků a žížal, sbírání drobného ovoce, sbírání a házení klacků potažmo kamenů, voda, voda, voda. A dorazili jsme k doplnění tekutin k lesnímu baru Stříbrný pramen. Oproti lesnímu baru u Horní Lipové je tento menší, ale naopak s pěknými výhledy a možnostmi opalování a pojídání borůvek. Vzhledem k tomu, že jsme opravdu potřebovali signál a dětem byly přislíbeny zmrzliny – druhou část dne jsme strávili v Javorníku. Kde nás překvapily místní kavárny. U dětí se zase osvědčila krásně zpracováná pohádková stezka od zámku Jánský vrch přes park. Po první dni byl odměnou brzký spánek dětí, vyzkoušení místní vířivky a Aperol.
Druhý den nás překvapil vydatný déšť, který stále neustával. Takže jedna z nás musela vyrazit směr Javorník k zhlédnutí radarových snímků a dalších možností. Dorazila s dobrou zprávou a my za zbytek dne zvládli projít Řačí údolí. Moc pěkné místo a na relativně krátkém úseku spousta zajímavých míst k vidění (Čertovy kazatelny, zřícenina hradu Rychleby, vyhlídky). Trasa činila přibližně 4 km a byla zpočátku relativně strmě nahoru. Ká naštěstí viděla, že tady u mne nemá šanci a poctivě si to sama ušla. To Joz po cestě měl setkání v běhu s kamenem a kromě mokrého oblečení si odvážel pár odřenin a bouli na čele. Na závěr jsme vyrazili hledat raky, ale neúspěšně. Večerní program byl poslední den úspornější, jen s Prosecem.
Po předání chaty jsme vyrazili směr k domovině. Počasí bylo naše klasické Ramzovské. Děti byly hodné, tak jsme si cestu rozhodli rozdělit návštěvou Pradědova muzea v Bludově. Vzhledem k mým orientačním schopnostem jsem zvolila úplně příšernou cestu přes Kopřivnou, kde se počasí blížilo k té největší odpornosti. Do Pradědova muzea dorazila přibližně polovina rodičů s dětmi, která se necházala na dovolené v Jeseníkách. Druhá polovina pak pravděpodobně okupovala bazén ve Velkých Losinách. Tak alespoň zde jsem byla potěšena z toho, že naše děti neholdují dětským hernám a po 15 minutách mi bylo řečeno: Mami, už můžeme jet domů. Za ty peníze jsme se tak ještě šli podívat ven a to byla chyba. Nicméně vzhledem k dešti jsme tam byli většinu času samotní a já jsem si stihla vypít kafe a zkouknout, co se stalo na tom internetě.
A jak zhodnotil tatínek, tak příště zas :).
