Plány na letošní jarní prázdniny za nás tentokrát vyřešil soudruh Ježíšek, který nám pod stromeček nadělil letenky na tento středomořský ostrov. Nápad pro Ježíška však vzešel od naší drobotiny, která nás už nějakou dobu upozorňovala, že jsou snad jediní, co nikam neletěly. Ká se při většině pohledů vzhůru povzdechla a prohlásila: ,, My asi opravdu nikdy nikam nepoletíme, že?“ Tak to vzal Jos do svých rukou a s jasným vzkazem: ,, Vy nám let letadlem nedopřejete, tak napíši Ježíškovi!“ Vzhledem k tomu, že dárek byl trošku abstraktní – radost přicházala postupně.
Přibližně týden před odletem se to začalo hemžit roztodivnými otázkami.
Např. Co když se mi v letadle bude chtít na záchod? (přečten článek, jak na muže v Británii spadl obsah záchodu z letadla) Jak to letadlo dokáže, že se vznese do vzduchu? (puštěn dokument o letání) Budu moci být s pilotem v kokpitu? (Ne). Bude tam jídlo? (Ne)
Týden před odletem nás stihla již klasická dovolenková nemocnost, takže proběhla snaha o přechod do běžného školního kašle a rýmy. S tím se rozvíjela u maminky trocha panika: Co rýma v letadle? Emimino sdělovalo katastrofické scénaře, jak nám praskne hlava a všichni tam umřeme! S přibližující se dobou odletu palba otázek stupňovala.
Vzhledem k tomu, že my máme podobnou zkušenost s letáním jako naše děti (téměř nulovou), tak jsme taky začali trávit dost času sbíráním informacím. Co si proboha můžeme teda vzít na tu palubu??? Opravdu nám ty podsedáky odbaví zadarmo? Co ty kufry, budou kompatibilní s jejich rozměry? Mám zlomenou občanku!? Mám prošlý řidičák?!!! Ano, vždycky si to potřebujeme užít se vším všudy.
Nastal tedy den D, děti vstávaly před šestou. Hodláme odjíždět až kolem 11, ale vzhledem k tomu, že Ká i Joz stojí u dveří a volají – Už?! Dáme ranní kafe a vyjíždíme. Auto necháme na parkovišti kousek od vlaku. A jak se při odletu i příletu přesvědčíme získáváme nejodlehlejší check-iny i gaty na letišti. Asi prestižní linka! :)) Podsedáky odbaveny! A teď ta kontrola – snad máme všechno v pytlíčkách a žádná tekutina, výbušnina ani zapomenutá rybička. Asi vypadáme zoufale, tak si nás jako rodinku berou private. Nikdo nezapípal, jsme o krok blíže nástupu do letadla. Proběhne dlouhá procházka -na snad- poslední gate na letišti. Potkáváme tam našeho člověka z pálenice v Komárně (neznámá vesnice někde u Hostýnků). Proletí se na víkend do Barcelony na kafe? WTF? My netrpělivě čekáme na nalodění. Probíhá těšení i strach. A když se s rachotem a chvěním letadlo odlepí od země jsou oči na vrch hlavy. Let má pro nás příjemnou délku- trvá kratší dobu než cesta na letiště. Přilétáme za tmy, tak máme krásné výhledy. Letiště na Mallorce se nám zdá snad větší než ve Vídni, tak chvíli hledáme ty naše ,,podsedáky“!:D Ano, podsedáky nás provází celý náš pobyt. Když vylezeme z termínálu v Palmě objevují se všude palmy! Tak teda nelhali. Docela se divíme, že nám to vše pěkně vychází. Chytáme odvoz na půjčovnu aut, jako správní klasici jsme vybrali Fabiu. Tu ale nemají, tak schytáme sportovně vyhlížíjecí modrý šíp. Děcka jsou nadšené, že se projedou v pořádné káře. Ještě zkušeně stihneme nákup v Lídlu a do hajan. Ve vzduchu cítíme moře a spíme jako mimina.
Hned po snídáni odcházíme prozkoumat okolí apartmánu a Ká i Joz vyráží ihned na pláž, kde chtějí být snad až do večeře. Jak se přesvědčíme po celou dobu našeho pobytu, chtějí si jen stavět z písku a hledat mušle. Déšť nás však vyžene a tak volíme ústup na druhou stranu ostrova, kde slibují lepší počasí. Někde zaparkujeme a vyrážíme na pláž, která je snad nekonečná! Kilometry táhnoucí se pláž, obrovské vlny a spoustu mušlí a sepiových kostí. Dospělácí nasávají energii z vlny a děcka jsou nespoustané, jako ty vlny. Prostě jen procházka po pobřeží, molo, nějaké hromady písku a svačina. Potom zpátky k autu a hledání zmrzliny. Přejíždíme do města Alcudia. Ty stará města se na Mallorce celkově vyvedla, tak se jen tak procházíme. Dáváme si kafíčko i zmrzlinku. Začíná i svítit sluníčko, tak se jen tak poflakujeme zatímco děcka nachází místní hřiště. Nakonec ještě volíme oblíbenou vyjíždku k majáku, který se nachází na všech letácích z Mallorcy. Turistů není moc, míjíme spíše cyklisty. A opravdu to stojí za to! Krásné výhledy na rozbouřené moře a útesy. Děcka spíše zajímají místní kozy, které jsou tak ofrklé, že nám chtějí sníst i poslední svačinu. Vzhledem k tomu, že Joz bolí dost hlava nakonec volíme rychlý úprk na ubytování.
Druhý den slibují až 25mm deště, tak hledáme možnosti. Nakonec prý stojí za vidění místní vodní akvárium. Ráno vyjíždíme za polojasna a nakonec vzhledem k docela dobrému počasí ještě volíme další procházku po pláži. Ty nás tady naprosto fascinují. Z chorvatska to neznáme :-). Nekonečné písčité pláže s rozbouřeným mořem. Hodně větru a mušliček. Po pláži se trousíme k akvárium, kde mezitím zmizí prvotní fronta. Kupujeme lístky online, kdy něco ušetříme na zmrzliny. Čekáme pár akvárií, ale nakonec tam strávíme dobré 3 hodiny! Nazpátek se vracíme městem, tak ještě volíme procházku hlavním městem. Nacházíme skvělé parkoviště hned pod katedrálou, která opravdu stojí za prohlédnutí. Už jen to, jak leží u moře a všude jsou palmy. Dělá to zajímavou atmosféru, jak ve Hře o trůny. Chceme si dneska zajít na něco dobrého na jídlo, ale dlouho se nám nedaří nic zajímavého najít. Dokonce loupíme i pomeranče z místních stromů. Nakonec ochutnáme chobotnici i krevety v místním bistru. Musíme si zvyknou, že tu vaří cca do 16 hodin a pak až večer. Večer proběhne ještě koupačka v moři.
Třetí den vyrážíme do hor. Pohoří Serra de Tramuntana se táhne na západě od severu k jihu. Přes pohoří vede i známá trasa G221. Centrem všeho je známá horská vesnička Soller, která proslula nejlepšíma pomerančema ve Středozemí a tramvají, která vede k moři. Ráno se tedy balíme a vyrážíme směr sever. Krajina je jiná než na jihu a již v březnu tu vše kvete, voní a dozrávají pomeranče. Sollerem jen projíždíme a máme v plánu navštívit známou soutězku Torrent de Pareis. Cesta veda po klikatých cestičkách a vzhledem k množství cyklistů je pro řidiče docela náročná. I na soutězce je lidí dost. Nevím, co se odehrává v sezóně. Jen pro zajímavosti v poslední letech navštíví tento ostrov až 17 miliónů turistů ročně. Samotná Mallorca má necelý milion obyvatel. Soutězka je to pěkná, ale že bychom to museli vidět dvakrát. I tak jsme nuceni brodit a zažít trošku adrenalinu, kdy nám řeka málem odplaví balón (proti trudomyslnosti). Je však pravda, že Joz i Ká jsou nadšeni a chtějí tu stravět hráze a brodit se dále. Nás čeká dlouhá cesta zpět, kterou si zkrátíme procházkou městečka Fornalutx, která byla vyhlášenou nejhezčí vesnicí na Mallorce. Při návštěvě měst volíme spíše metodu – ztratit se v uličkách. Tudíž nevíme, jestli jsme navštívili všechna vyhlášená místa. Kdyby bylo více času, tak si dovedu představit procházku po stráních mezi pomerančovníky. Co by kamenem dohodil je známé městečko Soller. Zde se nevyhneme každodenní dávce zmrzliny. Ztratíme se v uličkách, zkoukneme místní tramvaj (nevyzkoušíme však) a nakonec se nám zalíbí jedna z restaurací přímo na náměstí, kde si naplnímu pupky (Paella, Tapas a pizza pro dětičky).
Čtvrtý den je v režii Ká i Joz. Co by jste chtěly dělat? Jednoznačná odpověď: Jen pláž a moře! Stavění z písku, koupání a poflakování! Ok, prozkoumáme východ ostrova. Nacházíme na fotkách pláž, jak z karibiku. Nekonečná 10 km písčitá pláž. Bereme plavky, ručníky i karty. Dneska máme koupačku. Teplota vzduchu atakuje 19, moře má tak 15 stupňů. První pokus však nevyšel nejlépe. Pláž je to pěkná, ale po dobu naší přítomnosti má vlny oceánské než mořské. Pocitová teplota je na péřovku, aspoň pro maminku. Ká i Joz to neřeší, vlezou do vody i tak! Písku je tu taky dost, jen karty nám nějak lítají. Po hodince to vzdáváme a hledáme jiné možnosti. Na mapě nacházíme zátoku, kde by snad tak foukat nemuselo. A nakonec se opravdu povede. Zde strávíme čas až do večera. Ká i s Joz se střídavě koupou v moři nebo stavějí hráze s písku. Někteří si máčí nohy nebo si čtou v péřovce.
Poslední den slibují dost deště a nám se nikam moc nechce. Tak si všichni pěkně pospíme a pak se jdeme poflakovat po okolí. Večer stihneme i místní bouřku a jako mimina usneme všichni před desátou.
Nakonec nás čeká let zpátky, který již zvládáme s větším klidem. Jak pronesl Joz: ,, Zkušeně“. Podsedáky odbaveny! Nyní už jsme připraveni na poslední přepážku Check-inu i Gate. Ká vypadá asi podezřele, tak ji berou stěry na výbušniny i přítomnost drog. Let uteče jak nic. Stíháme svačinku i karetní zábavu. Rakousko nás vítá pořádným deštěm a my jsme všichni náramně spokojení, jak jsme to zvládli. Je to pro nás spousta zkušeností a zážitků. Z Mallorcy jsme nadšení a rodí se v nás myšlenka přechodu hor. Tak uvidíme. Nicméně v sezóně tu musí být pěkný frkot!
Musíme si tu uložit snad nejlepší hlášku naší výpravy: To si tak sedíme při odletu v letadle, přejíždíme a míjíme hasičskou jednotku na letišti. Ká to registruje, jde vidět, že se v hlavě kolečka točí.: ,, Tati?! Ty hasiči jsou tady proto, aby zachraňovali kočičky, když vylezou na letadlo?“
