Letos jsme tuhle náramně sobeckou, ryze mužskou záležitost začli plánovat s dostatečným předstihem. Vzhledem k tomu, že nabité pracovní kalendáře neumožnily jinak, tak byla tradice posunuta na pondělí. Bohužel proti tradicím tentokrát nestál jen kalendář, ale taky zdravotní stav naší skupiny. A tak se nám to na poslední chvíli zcela rozpadlo a zůstali jsme „jen“ já s Petrykem. Ale byli jsme bleskurychle doplněni Markétou a Luckou, takže se z mého pohledu o žádnou sobeckou akci vlastně vůbec nejednalo 🙂
Lokalitu a počasí měl na starost Petryk, takže to klasicky klaplo na 1. Půlčinské skály jsou záruka kvality a jemně mrazivo + azuro taky.
Závěrečná tečka v restauraci na Formance byla taktéž více než vydařená 🙂
