Již delší dobu přemýšlíme, že bychom vyrazili s dětmi na přechod hor. Většinou vše zůstane u plánů, ale letos se nám to podařilo uskutečnit. Jako zkušení rodiče víme, že lepší nálada u dětí (potažmo i rodičů) při dlouhých túrách je úměrná počtu dalších dětí, které ji s námi jdou. Takže se k nám přidali zkušení horští vůdci z Bělé. Nálada byla bojovná, batůžky úhledně zabalené a vše už záleží jen na dochvilnosti českých drah. V Šumperku jsme zaparkovali auto a popojeli směr Ramzová. Zde jsme se zkušeně nechali vyvést na Šerák, kde jsme zmrzlí ihned využili služeb místní horské chaty. Náladu všem zlepšila velká herna, teplé kafe a čokoláda. Takže vyrážíme směr Keprník, Vřesová studánka a sestup na sedlo.
Cesta příjemně ubíhá, stejně jako množství borůvek, které míjíme. Dostáváme se na sedlo, teplota klesá a obloha tmavne. Táto, tady budeme spát? Slibujeme hory, doly a hlavně zmrzlinu a jdeme na to. Čeká nás dlouhý a především po celém dni nekonečný výšlap vzhůru. Máme z toho větší strach než děti, ty nějakou jdou. Borůvky mizí, objevují se lesní jahody. Naše záchrana. Navlékáme je na tvrdou trávu, vytahujeme téma Minecraftu, jednorožců a dalekohled. Je to príma. Stmívá se. Objevují se kostky, blížíme se. Zvedá se vítr, slyšíme skřípat zuby i větve. Vidíme komín, okno i celou chaloupku. Zvládli jsme to!!! Zmrzlinu mají, vše zapomenuto. My teda nezapomeneme a Švýcarnu úplně doporučit nemůžeme. Bojíme se rána. Rozejdou se děti, dojdou dolů?! Vstáváme, párky a vajíčka. Všichni jsme v nebi. Venku dost fičí, vidíme tam krávy, začíná pršet. Volíme ústup zpátky k autu a nehrajeme si na hrdiny. Děti šťastně poskakuji v pláštěnkách na kostkách, honí sebe i psa. Smích plaší všechnu zvěř, letní deštivá idylka. Pojídají jahody a borůvky. Rodiče se je s mírně bolavíma nohama snaží dohnat. Tak už je to tady.
