V září přehodnocujeme naši zimní dovolenou. Letos si chceme jet zalyžovat před Vánoci a zdá se nám to jako super nápad. Příští rok však musíme změnit trávení času i před samotnou lyžovačkou. Celý prosinec jsme v kalupu – pracovní povinnosti, bilancování, spousta besídek a akcí. To si vybírá svou daň už chvíli před odjezdem, kdy nám onemocní Ká. Kurýrujeme a nakonec odjíždíme s vidinou hezkého počasí. Už v autě horečkuje další člen. Ráno se probouzí s 39°C Joz. Na lyže nakonec odjíždí jen dva členové. Přes den stoupá teplota ještě více. A tak druhý den volíme cestu zpět, kterou si někteří ani nepamatují. Ká i Joz to celé obrečí. Je nám to všem moc líto.
Nemoc si nakonec užijeme všichni. Po Novém roce nabíráme druhý dech. Procházíme jednotlivá střediska, hledáme ubytování, volné termíny v kalendáři. Nakonec opět volíme Wildkogel. Vzhledem k probíhajícímu vzestupu chřipky to raději dětem ani neříkáme. O to větší překvapení je pak čeká den před odjezdem.
Užijeme si tam skvělé tři dny. Abychom nepřepálili start, volíme odpoledne pořádnou sáňkařskou senzaci. 14 km na sáňkách a to hned dvakrát. Sen každého dítěte. Už méně každého rodiče, ještě teď z toho máme noční můry. Další dva dny strávíme na lyžích. Letos prubneme i sjezdovky, na které jsme si minule netroufli. Joz už je zkušený lyžař, jen ta rychlost je pro rodiče děsivá. Ká se k němu letos taky přidala a neohroženě se vrhá i na černé sjezdovky.
Ká, co je největší zážitek dovolené? To je přece jasné – Happy Meal!
Tak co příští rok?
