Po vánočních svátcích se nám svižně rozběhl další rok. Hned na začátku jsme byli poctěni vzácnou návštěvou z Červenky, kterým jsme naplnili pupky, probrali všechno možné i nemožné a pak je z tepla domova poslali do mrazu na autobus. Tak snad ještě někdy dorazí.
Další týden byl ve znamení těšení se na dalšího litl-kejka do rodiny a pořádného slavení. Párkrát jsme vyrazili na brusle a taky se rozběhl tréninkový plán na jarní maraton ve Vídni.
Leden jsme měli plný lyžařského kurzu. Proběhl i klasický lyžařský karneval a závodní sjezd mezi brankami – ze kterého jsme si dovezli dvě placky (Joz stříbrnou, Ká bronzovou). Až po dalším měsíci se mi Ká svěřila, že je jí vlastně líto, že byla poslední :-). Netušila, že za sebou pár benjamínku nechala.
Pololetní prázdniny jsme strávili na Ramzové. Chtěli jsme vyvézt drobotinu z Holešova a nakonec se k nám přidali i prarodiče. Byla plná chalupa i lednička. Zastihli jsme tam také ještě sníh a spoustu času jsme tak mohli trávit na lyžích. Tam jsme měli společnost i z Bělé. A vzhledem ke kvalitě lyžařského umu všech děti, které – nasedají, vysedají i sjíždějí bez další pomoci- už mohou rodiče zajít v poklidu na bombardino a zamávat jim jen z opalovacího lehátka. Odjeli jsme z Ramzové za deště a už jsme míjeli jen zelené louky. Tak snad se tam ještě letos sněhu dočkáme.
Máme tu únor a s ním i masopust. Pozorujeme na střídačku veřejnou zabíjačku i naší Kačku (která tu má vystoupení s folklorním souborem). Dáváme si vdolečky, doma se nám rozmražuje jelito, letos mastné krámy vynecháváme. A těšíme se na jarní prázdniny, letos si je musíme poctivě vyčekat.
