Letošní Vánoce byly především… dlouhé. A krásně dlouhé. My jsme si je navíc ještě o kousek prodloužili vánoční lyžovačkou, takže návrat do běžného režimu a ranního vstávání byl po svátcích krapet náročnější.
Stromeček u nás stál už od začátku prosince, na samotné Vánoce nás čekala „jen“ tradiční pečení vánočky. Ta je už léta pevně v režii tatínka.
Štědrý den jsme zahájili procházkou s prarodiči a otestovali nový, pořádně ostrý bystřický tunel. Večer jsme se tak zabrali do zpívání koled, že jsme prošvihli i samotné zvonění od Ježíška :-).
Joz šel najisto – jeho téměř jediné přání byl Sodastream, takže zamířil rovnou k největšímu dárku. A byl tam. Ká čekalo velké překvapení v podobě klavíru – stylově pod pergolou. Naším společným přáním byl opět dobrodružný výlet a Ježíšek nás ani tentokrát nezklamal. Tatínek rozbalil pořádnou pleskačku a maminka se může těšit na lenošení v nových pyžamech.
Další dny se nesly v duchu tradičních návštěv prarodičů a rodiny. Hodně povídání, dárečků, dobrot a dlouhého ponocování. Během volna jsme zvládli i pár procházek a setkání s kamarády. Díky pořádné sněhové nadílce jsme s Ká vytáhli běžky na cyklostezku a dokonce se sklouzli po bystřické přehradě. Tatínek se mezitím statečně kurýroval z táhnoucí se nemoci.
Konec roku jsme si původně nechávali úplně volný – klidně bychom zvládli být jen doma. Nakonec se ale sešlo tolik lákavých nabídek, že jsme museli vybírat. Dopoledne jsme si pořádně zaskotačili v nadupané holešovské školní hale, pak jsme plynule přešli na kafíčko, kebab a klábosení k Holešovákům. Doma jsme se jen „přehákli“ a vyrazili na silvestrovské veselení do Olomouce. Děcka se vyřádila v bazéně. Rodiče měli zase hudební zážitek.
A pak už jen: do hajan… a roku 2026 vítej.
