Měsíce květen a červen jsou u nás spojeny především s nabytými víkendy, které sice nemají parametr dovolených, ale bývají stejně výživné. Takže co jsme letos stihli?
V květnu jsme měli naplánovalo rybářskou akci v Troubkách. Vše bylo zařízeno, nakoupeno, domluveno. I ryby se prý už těšily. Ale letos nám do toho hodilo bombu počasí. Občasný déšť jako minule by se zvládl. Ale letos to slibovalo celodenní déšť a poněkud zimní teploty. Přeci jen nejsme asi takoví rybářští nadšenci. Letos tedy mohou být troubečtí kapři v klidu a snad příští rok. Dámská akce nakonec ve stejném termínu proběhnout mohla, jelikož letos se mohli pěkně schovat v rodinném prostředí u Barči na chalupě. Dokonce i nějaké výlety se zvládly, s gastronomickou tečkou.
Další víkend proběhlo přerozdělení nejmladších členů. Jedna část vyrazila na mezinárodní nadupaný turnaj do dalekého Slovenska, kde se statečně bojovalo. Druhá část se přesunula také pryč, ale jen vnitrostátně – do Přerova. Stihla tam zmrzlinu, bazén i posekat zahradu.
A máme tu hned další víkend, kdy proběhl již tradiční pánský cyklovíkend plný jídla i cyklistiky. Tentokrát už od čtvrtka a v Jevišovce, kde bylo parádní zázemí chalupy i s bazénem. Zbytek rodiny se přemístil do Troubek, kde se chytaly ryby, hrál fotbal, válelo se v houpací síti a především se hrálo s ohněm. Dobrodružně se přespalo na rybářské chatě. Trošku jsme si zamilovali přerovský bazén, takže jsme tam vyrazili tentokrát i s Joz. Neděle patřila házené v Horce, kde měla Ká nadupaný závěrečný turnaj. Zajistili jsme odvoz, takže jsme tam s Joz mohli dorazit na kole – s povinnou zastávkou ve Zmzlináriu.
A je tu červen. Máma se stala tak trochu pracovním bezdomovcem. Mělo to ale i své výhody – ranní běhy a doprovod nejmladších do školy. Ve škole všechno finišovalo. Po Vánocích je to vždycky docela hektické. Závěrečné besídky, rozlučky, výlety i přespávačky. Děti vyrazily také na turnaj v házené do Litovle. Byl to první turnaj, na kterém byla i Ká. Nechyběl bazén, zmrzlina, spousta sladkostí, odřená kolena, radosti, ale i slzy a zklamání.
Další červnový víkend jsme se přesunuli do Loukova, kde jsme stihli oslavit kulaté i nekulaté narozeniny skoro všech. Náš prvorozený letos oslaví deset let. Deset let! Oslava se nesla hlavně v duchu tenisových zápasů. Dědo, ty už ale na žádnou raketu nešáhneš!
Další víkend proběhl ranní přejezd na sever, kde nás čekal výlet na kole. Minulý rok to jeli kluci s Piškotovic duem a letos to prý zvládne i něžné pohlaví. Hlásili velká vedra a spoustu sluníčka. Naštěstí vedla část trasy lesem, takže se dalo jet docela příjemně. Stihli jsme i koupačku ve Stříbrném jezeře. Večer jsme posedávali na houpačce a poslouchali blížící se bouřku. V neděli už nás čekal jen přejezd do Ostravy. Byl to moc pěkný víkend. Možná nás jednou budou děti proklínat za to časté fyzické i psychické „týrání“. Že měly propocená trička, občas hlad i žízeň. Že musely vyšlápnout kopec ke zmrzlině nebo se rozdělit o tatranku. Snad jim to ale jednou něco dá do života. A jak se říká – třeba nebudou mít pak čas a peníze na drogy.
A pak nastal dlouho očekávaný poslední víkend, který už se nesl v duchu prázdnin. Což znamená nezřízené pojídání zmrzlin a melounů, ponocování, grilovačky a trošku i nudy. Jo, a děti si také mohly zažít pořádné týrání v podobě sbírání nekonečných střapečků rybízu. My jsme taky museli! A pak už jen tábor! Nemohly se ho dočkat.
